Pardubický kraj
EU

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29
Malý předvánoční trh
30
Koncert Marie Rottrové s kapelou
1
Drobečková navigace

Úvod > Okolí > Akce v okolí

Akce v okolí


V HLAVNÍ ROLI DIVADLO … aneb 200 let poličských ochotníků

Místo
Tylova, Polička
Datum konání

V roce 2019 slaví poličští ochotníci výročí 200 let od založení jejich spolku a po celý rok mají připravený zajímavý program. Vrcholem oslav může být pro někoho gymnaziální „Pepíček“, kočovná divadla, říjnový Švanda či prosincoví Starci na chmelu. Další ale za onen pomyslný vrchol mohou považovat podzimní výstavu. Ta mapuje rozmanitou historii ochotnického spolku a divadelnictví v Poličce. Poznejte začátky i současnost jejich činnosti, časy dobré i zlé na pozadí českých dějin. K vidění bude původní opona, množství kulis, rekvizit, plakátů i fotografií. Vyzkoušejte si různé kostýmy, nechte své děti zahrát vám divadýlko nebo si vyrobte prstovou loutku. Oslavte společně s ochotníky 200leté výročí jejich působení! Vernisáž proběhne v sobotu 12. října 2019 od 14.00 hod. v režii divadelních ochotníků. Určitě se máte na co těšit! Doporučený dress code vytahaný svetr.

Více

Martin Mulač | Exuberance

Místo
Olomouc
Datum konání
Typ

MARTIN MULAČNarozen: 9. 3. 1988, Praha STUDIUM2007–2013 Ateliér Grafiky I (prof. J. Lindovský), Akademie výtvarných umění v Praze 2009 – Litografické symposium v Lipsku 2012 – Litografický workshop – Ingrid Ledent (AVU, Praha) 2013 – Linoryt sympozium, Klenová Martin Mulač | Exuberance Exuberance is Beauty. – William Blake – Martin Mulač je absolventem grafické školy Jiřího Lindovského, což je samo o sobě dostatečně vypovídající – znamená to znalost věci a nemizící zájem o ni, kresebnost a vysokou estetickou kvalitu obrazu, vážnost (občas skrytou), také ale živý vtip a překvapivost. Ačkoli dekadence obyčejně evokuje smutek, melancholii a rozpad celku (věci, osobnosti i obrazu), a ačkoli tak nakonec může vypadat i v tomto případě, přesto si „od Mulačů” opakovaně odnáším pocit, že je to dobré – být a žít. Důvodem je ohromující spektrum možností, gest, významů, které produkují jeden druhý a každý tisíc dalších. I to co mizí, dík tomu zůstává – což je nakonec nejpůsobivější dovednost média, tj. grafiky, jako takového, a přínos tomu, co nazýváme obrazem. Je samozřejmě jistým paradoxem, že rozvrat může být inspirativnější a plodnější, než (s)tvoření samo – dobrým příkladem je už jen Dantovo imaginací přetékající Peklo a jeho ve své eleganci o poznání plošší Ráj. Důvodem je s největší pravděpodobností skutečnost, že „spodní proudy”, jež se s prvním pojí, a můžeme pro ně přitom klidně používat označení dekadentní, jsou čímsi bytostně lidským, chvějivým, tělesným, tj. určeným k dotýkání, ve své smyslovosti vždy fenomenálně subjektivním, byť v globále universálním – a v tomto smyslu plnohodnotným. Imaginativní jednorozměrnost Ráje pak není dána ničím jiným, než právě absencí lidské rozpornosti, měkké tělesnosti, její distancí či přímo negací. Jací jsou nakonec andělé v ráji? Ve stejném smyslu jako Dante o nich píše i polská prozaička Olga Tokarczuk – jsou krásní, vzdálení, nadani pouze jediným citem, totiž sou-citem. To je v kontextu spektra lidských emocí skutečně zoufale málo. Vezměme v potaz bohatství radostí a vzteků, studů, posedlostí, z ávistí atd. atp., které máme k dispozici my. Jejich soucit je však zároveň něčím, oč všichni usilujeme – když se pokoušíme (nejen na své cestě do Ráje) přiblížit Bohu. Člověk je v tomto smyslu skutečně tvorem prostředním, pomezním, ani to (zvíře), ani ono (Bůh). Tokarczuk nicméně schopnost pojímat svět připisuje oběma – zatímco Bůh jej tvoří z ničeho, člověk jej z ničeho pojmenovává, a tedy také vytváří, byť tímto způsobem trochu v kontrapunktu. Pojmenování přitom znamená logický zásah – redukci rovnocenných, klidně vnitřně protichůdných, elementů na jeden společný jmenovatel. Obyčejně se děje ve slovech, respektive v jejich grafickém ekvivalentu (čísle, geometrické relaci), jak ale ukazuje právě Martin Mulač, může probíhat také vizuálně, tj. ve hmotě. Melancholická dekadence i její protipól, extatická, radostná exuberance, se obě pojí s přemírou, s bujením – věcí, pocitů, myšlenek. Ty všechny mají svůj výraz v metafoře. Podobně jako ta jazyková, i metafora vizuální je imaginativně přebohatá, vede mysl k nekonečnému počtu asociací, které všechny sdílí jedno hmotné jádro. Metafora také vyplývá z reciprocity svých vzájemně si strukturálně podobných sou-částí, které jsou nejen jinak, ale pr o její vlastní účely ne-jinak, svébytné a živoucí. Od začátku až do konce máme tedy co do činění s bytností, která se dále rozvíjí a žije vlastním životem – přičemž opouští sféru božského řádu a vstupuje do toho lidského, proměnného, plodivého, smrtelného. Toto je pro mne Mulač: Jeden zdroj štěpící se do nekonečného počtu světů, v nichž žijí nekonečné počty lidí, sdílejících své základní vlastnosti, pokaždé ale osobitých a svobodných, kteří se každý po svém vyrovnávají se svou (dekadentní) přirozeností, přičemž se obracejí k něčemu, co je přesahuje a spojuje. Nechtěla bych končit banálním moralismem, určitě ne právě v případě, který tak jednoduše evokuje pestrost a bohatství lidské přirozenosti. Odtud také ona proponovaná exuberance – dekadentní tíže (tisku, tmavé barvy, detailů) produkuje pocit lehkosti, ošklivé evokuje krásu, zmar předpovídá vznik nového, rozpad celku pozornost věnovanou částem, a vice versa. Ke srovnání se nabízí povahou svého díla bytostní „grafikové”, Hieronymus Bosh, Pieter Brueghel st., M. C. Escher, a všichni ti, kdo se obraceli či obracejí k tomu, co je, přitom ale hledali a hledají to, co to znamená – v hmotě a tvaru, v g estu, v obryse nacházeli a nacházejí podobně přesné pojmenování, jaké nabízí sled písmen či slabik, s vědomím toho však, že vedle světů reálných (zde a nyní) je tady také spektrum těch potenciálních (fikčních). Vnitřní poetismus, jímž tento velkorysý přístup disponuje, má totožnou kvalitu v rovině literární i obrazové. Dekadence rulez – protože takový je život: (Alko)holkami počínaje, a Apokalypsou nikoli konče. V meziprostoru se nachází tisíce tváří a výrazů, které ztělesňují velký (Boží) záměr a hledí při tom na (lidský) svět. Barbora Kundračíková

Více

Výstava regionálních tvůrců

Místo
8. května 429, 78353 Velká Bystřice
Datum konání
Typ

Orel Velká Bystřice vás zve na XVI. ročník výstavy obrazů a fotografií.17.11.2019 od 16:00 do 18:00 hodin18.11.2019 až 22.11.2019 od 15:00 do 18:00 hodin23.11.2019 až 24.11.2019 od 9:00 do 17:00 hodin

Více

Jindřich Štreit a Jan Šibík: 30 let svobody

Místo
Zámecké náměstí 775, 78353 Velká Bystřice
Datum konání
Typ

Během vernisáže 23. 11. proběhne streamovaná debata autorů a prof. Josefa Jařaba. Jindřich Štreit - nestor české fotografie. První impulz k fotografování dostal od otce. Od roku 1994 je samostatný fotograf. Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Foto Forum Praha a Umělecké besedy v Praze. Jindřich Štreit připravil více než tisíc sto autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 30 knih a mnoho katalogů. Ve Velké Bystřici zahajoval svou výstavou provoz galeriezet a každoročně se podílí na akci Jsme ze stejné planety. Jan Šibík - ikona české reportážní fotografie vystavuje snímky z doby sametové revoluce. Fotografie zobrazují okolnosti celkem čtyř událostí – demonstrací v Československu v letech 1988-1989, pádu berlínské, samotné sametové revoluce v Československu a revoluce v Rumunsku. Řadí se k nim třeba záběr do tváře jednoho ze studentů, kteří se zúčastnili 17. listopadu 1989 pochodu, který skončil tvrdým zásahem policie proti studentům na Národní třídě.

Více

Výstava fotografií

Místo
Zámecké náměstí 79, 78353 Velká Bystřice
Datum konání
Typ

Podnikněte zimní vycházku Kapitulním parkem a zhlédněte open-air výstavu fotografií s tématikou řeky Bystřice.

Více